Nejstarším zdejším dýmkařem byl Vojtěch Pajdla (nar. v r. 1879, zemřel 2. 12. 1971). Řemeslu se vyučil u svého otce J. Pajdly. Oba byli podnikaví a výrobu dýmek organizova1i na širší základně. Pracovalo pro ně více dýmkařů i se svými rodinnými příslušníky, které platili a starali se sami o odbyt zboží. V. Pajdla vzhledem ke svému stáři trpěl značně ztrátou paměti a nedovedl již ani pojmenovat všechny druhy dýmkařských nástrojů.

        Dalším byl místní rodák Jindřich Plesník (1884 až 1970). Jeho otec Josef byl rovněž dýmkař. Matka, roz. Jiříčková, také pocházela z Kelče. Manželé měli deset dětí, vesměs chlapců, z nichž pět zůstalo na živu. Tři se u otce vyučili řemeslu, ale trvale se mu věnoval jen Jindřich. Tovaryšskou zkoušku vykonal v roce 1909 u mistra Josefa Pitruna v Kelči. Po zkoušce pracoval u dýmkaře Jana Doležala v Prostějově. Později pak až do roku 1914 jako soustružník u firmy Thonet v Bystřici p. Host. Po první světové válce zastupoval otce, který měl živnostenský list na výrobu a prodej dýmek pro Bystřici p. Host. a v roce 1910 ohlásil živnost již na své jméno. V roce 1922 zakoupil na rohu ulic Palackého a Nádražní domek č. 415. Tam měl samostatnou dílnu i obchod a žil zde až do konce života. V dílně pracoval naposled v roce 1953. V poslední době vyráběl jen cigaretové špičky a malé čibuky z přírodních březových "hrček". Opravoval deštníky a prodával továrně vyrobené dýmky. Dílna pustla a stávala se postupně skladištěm i dřevníkem. Avšak její zařízení se kompletně zachovalo a v roce 1971 byli získány pro sbírky Valašského muzea v přírodě v Rožnově p. Radh.

        Jeho vyprávění z mládí dokresluje sociální poměry dýmkařských rodin na konci XIX. století. "Doma jsme neměli cizí učně. My chlapci jsme se už jako děti učili jeden po druhém. Plat jsme nebrali žádný. Tehdy se za učeni mistrovo platilo a nějaký peníz jsme získali jen tím, co jsme si vydělali na správkách. Byli jsme u rodičů a tak rodiče nám dali co jsme potřebovali. My chlapci - učni jsme začínali pomáháním ve výrobě. Nejčastěji jsme měli na starosti "pucování" kování. Na běhání a hraní toho času moc nebylo, protože jsme měli malé hospodářství. Dělníky - tovaryše jsme měli vždy po jednom: Sasín z Příbora, pak Kundrátek z Kelče a pak Hesse ze Slezska."

        Ještě před první světovou válkou (v roce 1911) bylo v Kelči 12 mistrů dýmkařů. Byli to: Jos. Both, Jan Hlavica, Klement Hlavica, Tomáš Králík, Antonie Mašlaňová (vdovským právem), Klement Minář, Josef Mlčák, Antonín Ondroušek, Jan Pajdla st., Josef Pitrun, Josef Plesník, Josef Radda. Ve stejném roce byl v Hranicích dýmkař Frant. Kreisl, v Lipníku Ferd. Mikulík. Ve Valašském Meziříčí a Rožnově p. Radh. dýmkaři nebyli. Ve Vsetíně byl jen obchod s dýmkami, který patřil Josefě Machačové. V dýmkařství byla na vedoucím místě Kelč.

        U kelečských mistrů se vyučila řada dýmkařů současné generace. Mnozí z nich ještě žijí, ale dýmkařstvím se již neživí a nezabývají. Všichni jsou již důchodci a nemají ani dýmkařské výrobní nástroje. Z těch možno jmenovat Františka Kundrátka , č.421 (1908), Frant. Pavelku, č. 128 (1905), který pracoval v Gottwaldově, Jaroslava Mojžiška (1907), který se vyučil holičství, Josefa Mašlaně (1909), zaměstnance ČSD, Jindřicha Pastrnka (1907), Frant. Sichala (1908), který žije v Lipníku, Vincence Siličanského (1905), Frant. Šrámka (1906, zemřel v Gottwaldově roku 1970). Po roce 1918 měli samostatné živnosti Arnošt Both (1906-1970), Frant. Rada, Alfons Plesník a Teodor Hlavica, č. 294 (1898-1962). Pro ně pracoval Fr. Střítežský, Antonín Srkala a Vojtěch Bravený. Nejdéle vytrvali při řemesle Vojtěch Pajdla a Teodor Hlavica.

        Největšího rozmachu dosáhlo dýmkařství v šedesátých letech minulého století. V této době bylo řemeslem opravdu výnosným. Tehdy v Kelči podnikatelé Kessner a Raut organizovali výrobu pro vývoz hlavně do Polska, Maďarska a Rakouska. Dělníkům platili poměrně dobře, takže k dýmkařství přecházeli mladí lidé i od jiných řemesel a narychlo se doučovali. Byly případy, že přešli k dýmkařství i "učitelští mládenci". Postupem času se však poměry neustále zhoršovaly. Ubývalo dorostu a vyučení dýmkaři odcházeli za jiným zaměstnáním. Když byla v Kelči v roce 1895 zřízena pokračovací škola pro učně, bylo na ní zapsáno 15 dýmkařských učňů, v roce 1930 již jen jeden. Z 12 samostatných mistrů z roku 1911 zbylo jich jen 6. Podle dotazníků o stavu dýmkařství v roce 1931, které vypracovali mistři Pajdla, Jos. Both a Josef Pitrum, přivydělávalo si v té době dýmkařstvím ještě kolem 50 rodin. Pracovaly ženy i děti, hlavně při povrchových úpravách materiálu. Františka Kundrátková (nar. 5. 3. 1883, roz. Mlčáková), jejíž otec a dva bratři byli dýmkaři, o tom vyprávěla: "Já sem byla při fajkách pořád. Uměla sem cínovať, rýsovala sem parády na slovenky, enom sem neuměla dělat na drekslu. A když sem se vdala, neuměla sem ani velíce variť. Tatínek z fajek vyděla1i na koupení chalupy, koupili aj pole aj dvě krávy." Ovšem dýmkařský výdělek byl perně zasloužený. Pracovní doba trvala až 16 hodin denně. Ceny za vyrobené dýmky určovala poptávka a kvalita práce. Podle cit. dotazníků vyrobil dělník s rodinou za týden 5-8 tuctů "krkovek", "obkusek" jen polovinu.

        Mzda od tuctu "krkovek" před válkou byla 3-4 K, od "obkusek" 6-10 K. Po válce bylo za "krkovky" 22 Kčs, za "obkusky" 52-72 Kčs. Na jeden svůj "dobrý" předválečný výdělek vzpomínal Jindřich Plesník. Asi před 50 lety se náhodou v Rožnově na jarmarku seznámil s Čechoameričanem Malinou, kterému pak zasílal dýmky do Texasu pro tamější krajany. Jedna z těchto zásilek však nedošla, skončila na dně mořském při tragickém zániku lodi Titanic.

        Prodejní cena kelečských dýmek byla před válkou za tucet "krkovek" 4 -5 K, za "obkusky" 10-12 K, po válce pak od 26 do 110 Kčs. Příčinou zmenšeného odbytu dýmek po válce byla také změna hranic, byrokracie a nepružnost úřadů. Když chtěl dýmkař odeslat své zboží mimo hranice republiky, musel vyjednávat s ministerstvem obchodu, obchodní komorou, konsuláty a celními úřady a díky tomuto systému trvalo vyřízeni zásilky i 3 měsíce.

        Závažnou okolností bylo zrušeni "fasování" tabáku v armádě a místo něho zavedený příděl cigaret, které se staly módním artiklem. Mistr Jos. Both charakterizoval příčiny úpadku takto: "Příčinou úpadku jest částečně válka, která lid přepracovala na cigaretáře. Dále pokrok doby, že dnes každý z dýmky kouřící jest uznáván za méněcenného člena společnosti lidské, ať vstoupí kde chce. Jízda ve vlaku bude snad pro kuřáky dýmek brzy zakázána, neboť dnes je již často jen jeden vůz určený pro kuřáky, a to snad jen pro cigaretáře. Běda mládenci, který by chtěl s dýmkou v ústech mluviti s děvčetem, ten by jistě lásky neokusil. Vstoupí-li dnes kuřák s dýmkou do místnosti, považován jest za bagaře, tedy něco méněcenného, kdežto dříve důstojník, voják, duchovní, úředník pochutnával si na dýmce, kterou uznával za nejlepší, zdraví neškodné kouření".

Tabulka obratu

        Uvážíme-li, že z obratu je ještě nutno odpočítat 22 až 25 % na nákup materiálu, režii a kromě toho ještě daň z příjmu, je odpověď na otázku, jak mohl tento dýmkař počínaje rokem 1932 uživit svoji rodinu, zcela jednoznačná. K likvidaci dýmkařství přispěla také zmechanizovaná tovární výroba, která se omezila na několik standartních tuctových typů dýmek, ale dýmkař s ní nemohl konkurovat.

Kelečská terminologie "Fajky Obkusky"

špička i hryzák kostka tréstka klobouček lufty zobáček kranec na šanýrky nebo pantíky pupek kranečky odlejvák

Názvy dýmek z ceníku J. Pajdly, dýmkaře z Kelče

Mostka hladká Mostka se širokým obložením Mostka kulatá Mostka vrapovaná Brodka Oderka Šemnička s prackama Vizovjanka Vizovjanka vrapovaná Holičanka Šestibranka Kelečanka se širokým obložením a prackama

Kozí brada Vídeňka Salónka Kozí brada - Špičák Kulatá šajbka s prackama Patentka

Obkuska kulatá Obkuska dlouhá hladká Obkuska dlouhá fázovaná Obkuska hranatá fázovaná Obkuska plná fázovaná Obkuska hranatá fázovaná Obkuska s prsténkem Slovenka se širokým obložením Kelečská šajbka s prackama

Taliánka Pérko Pakfongmostka Přílba se širokým obložením Brodská šajbka

Pracovní stůl - "verštátek". Na přední hraně na dřevěném kolíku je nasazen předřez na odlévák k opracování "fajkovcem". Rozměry: 67*94*79 cm.

Seznam dýmek vyráběných v továrně.